Příběhy pokojů na Studánce

Rozkvetlá lípa, vydechující svěží vůni, oživlá nespočetnými včelami, působila jako živá bytost, plná magické síly. V jejích dutinách byl vhodný úkryt pro víly a elfy i pro hnízdečka ptáků.

Málokdo ví, že asi 7000 let před n. l. byla doba lísková. To se stalo po ústupu ledovců. Tehdy líska z refugií západně a jihovýchodně od Alp kolonizovala borové a březové lesy.

Liborius, o jehož původu nic nevíme, převzal v r. 348 úřad biskupa v Le Mans. Byl vzorem dobročinnosti a zbožnosti, přičítají se mu i zázračná uzdravení. Samotný sv. Martin byl jeho přítelem.

O stavbě dřevěné roubené kapličky u pramene dobré léčivé vody se dochovala pověst už z poloviny 17. století. Příběh se údajně odehrál v dobách, kdy správci lesa pečovali o roje včel a med odváděli královské kuchyni.

Skrytá v údolí uprostřed lesa rozlévá se malá přehrada na Javornickém potoce. Sedm metrů vysoká hráz je 82 metrů dlouhá. Patří k nejstarším a nejmenším přehradám v Českých zemích.

V řece Kněžná býval vodník, který se někdy vydával navštívit vodníka v Javornickém potoce. Oba vodníci dovedli měnit své podoby. Večer chodíval do Včelného rybář, aby tu pytlačil.

Asi roku 1854 se rozhodli rychnovští v čele s purkmistrem Vojtěchem Havlem a návladním Josefem Kapounem pro stavbu nové dřevěné kapličky na Studánce.

Jedli bělokorou nacházíme ve Včelném také. Její rovné vysoké kmeny sváděly k přirovnávání krásných urostlých mládenců a panen k jedlím.

Milá bylinka, která provoní vysluněné stráně a meze a konejší svojí vůní. Proto ji lid nazval po mamince „douškou mateří“. Drobnolistý voňavý kvítek inspiroval K. J. Erbena k nejznámější básni z jeho Kytice balad.

Druidové přisoudili ochrannou moc jasanu lidem narozeným 25.5. – 3.6. a 22.11. – 1.12. Tito lidé jsou nevšední povahy, někdy i sobecké, ale jsou všemi milováni a v lásce jsou věrní.

Babyka je druh javoru. Patří ke stromům menšího vzrůstu, a proto urostlá babyka na rozhraní Včelného a Habrové při cestě k Bělidlu s obvodem kmene přes čtyři metry je výjimečná.

Břízu, jejíž tenounké větve se chvějí sebemenším větříkem a připomínají vlasy víly s bílými kmeny na pozadí tmavého lesa, nazývali lidé lesní pannou.

Matthioli nás o jmelí informuje, že „jest z počtu těch bylin, kteréž na zemi žádného sídla nemají, než na stromích rostou, a by je chtěl kdo saditi, neporoste“.

Včelce vděčí les Včelný za své jméno. Profesor Eduard Weis vysvětluje pojmenování lesa podle rojů včel. Včelaři, správci lesa, usazení v lese u pramene dobré pitné vody, ošetřovali včely a med odváděli královské kuchyni.

Obecní lázně byly na Studánce už v 1. polovině 18. století, ne-li dříve. První doložený „lázňovský“ byl kožešník Václav Bydžovský. Po něm se stal hospodářem nad lázněmi r. 1848 Václav Kapoun.

Za Bělidlem na Javornickém potoce ve Včelném žil prý kdysi v chatrči chasník Kryštof. Na živobytí si vydělával výrobou dřevěného náčiní, vařeček, lžic a podobně.

Kryštof se jmenuje třetí největší zvon v Čechách. Kryštof Betengl z Neyenperku koupil Rychnov od Burjana Trčky z Lípy za 33075 kop grošů roku 1587.

Les Včelný, Ivanská skála, Kočičí hrad, starý dub, jsou místa, k nimž se váže vzpomínka na pronásledované České bratry.

Prvním českým poustevníkem byl Ivan. Žil v devátém století v povodí Berounky. Pochován byl ve své poustevně u Loděnického potoka, kde brzy vznikla kaple, proboštství a benediktinský klášter.

V lese Včelném byly prý ještě v 18. století patrné zříceniny nějakého rytířského sídla. Lidé mu říkali Kočičí hrad. Jakémusi šlechtici či měšťanu sem prý utekly dvě kočky, které vodil s sebou na procházku jako dva psíky.

Černohlávek – pěnice černohlavá – sídlí v listnatých lesích s podrostem, sadech i hájích. Její zpěv je jedním z nejkrásnějších ptačích písní v Evropě. Počíná tichým švitořením a přechází ve velkolepou flétnovou árii. 

Budeme-li sledovat Javornický potok po proudu k jeho ústí do řeky Kněžny, dorazíme do Habrové. Název této části Rychnova svědčí o tom, že habr zde byl převládajícím stromem.

Podbělu se lidově říkalo koňské kopyto. Asi proto, že list připomíná tvarem otisk kopyta. Že by se poustevník Ivan překoukl a považoval ho za čertovo kopyto, když po něm házel ze skály balvan? Ivan by ale měl bylinky poznávat.

Buk mají ve vínku podle keltského kalendáře narození v den zimního slunovratu. Jsou houževnatí, cílevědomí a zdraví. Nadarmo se neříká kluk jako buk.

Jedné z cest, které protkávají les Včelný, se říkalo koncertní cesta. Do všelijakých slavností a zábav ve Včelném a na Studánce patřilo i pořádání koncertů.

Růži se říká královna květin a myslí se tím růže zahradní, pěstovaná v tisících odrůdách. Je krásná, voňavá. Symbolizuje obdiv, krásu, lásku, dívčí ctnost, bílá růže – mlčenlivost, žlutá – nevěru, rudá – žhavou lásku.

Pod polní cestou z Rychnova do Studánky stojí prostý pískovcový kříž, postavený r. 1773. Jsou zde pohřbeni rakouští vojáci, zranění v sedmileté válce a zemřelí ve vojenském špitále, zřízeném tehdy v jízdárně zámku. 

Svatý Martin zpravidla přijíždí u nás v předhůří Orlických hor na bílém koni. V první třetině listopadu napadne sníh a přinese nové radovánky v přírodě.

Vedle Javornického potoka, na kterém vznikla přehrada Ivanské jezero a koupaliště Na bělidle, najdeme ve Včelném studánky a prameny. Nejslavnější je léčivá studánka u letoviska, nedaleko Ivanské skály je Čertův pramen a studánka Libušinka.

Za hrůzyplných válek opravdu lidé zakopávali své poklady a později se občas nějaký našel. R. 1826 dobývali dva chasníci v lese Včelném pařezy.

V místech, kde jaroslavská planina spadá náhle dolů do Včelného, je divoká rokle v údolí Javornického potoka za Ivanskou skálou. Až tam na paseku vyháněl obecní ovčák od Studánky stádo ovcí.

Naše nejznámější sova byla vždycky symbolem moudrosti. To proto, že byla průvodkyní řecké bohyně moudrosti Pallas Atheny. Také knihovníci se k puštíkovi hlásili jako ke svému znamení.

Nedaleko Studánky směrem k Blatinám, pod silnicí do Javornice, naproti bývalé Melicharově hospodě, stojí nízký, asi 90 centimetrů vysoký pískovcový kříž.

Svátek Svatého Huberta slavíme 3.11. a toho dne začínají tradiční Hubertovy hony. Sv. Hubert je nejznámější jako patron myslivců a střelců, ale i loveckých psů, také chrání před psím kousnutím a psy před vzteklinou.

Při stezníku ke Studánce stojí barokní socha Sv. Marka. Jak je zvykem, Svatý Marek Evangelista má rozevřenou knihu. Asi právě pracuje na svém evangeliu.

Střevíčník pantoflíček je naše nejnápadnější divoká orchidej. Tvarem pysku připomíná pantoflíček, proto se mu na Rychnovsku lidově říká bačkorky a na Slovensku papučka.

Symbol nevinnosti a čistoty, jíž staří Řekové a Římané přisuzovali mimořádný význam a spojovali ji se svými bohyněmi. I pro křesťany má lilie symboliku.

Kytička s drobnými kvítky, modrými jako nebe se žlutými hrboulky v ústí, rostoucí u potoka nebo na vlhkých místech, vždycky potěší.

Jaterník podléšku nenacházíme jen pod lískami, ale v celém lese. Její většinou modré květy svítí na jaře ze spadaného listí. Je naší z nejmilejších jarních květin, která v hájích a lesích již v březnu a dubnu rozvinuje svoje něžné korunky.

Jestliže podléšky patří mezi první jarní posly v lese, petrklíče – prvosenky zvěstují jaro na loukách. To je radosti, když najdeme první přikrčené kvítky a náhle jsou jimi horské louky posety.

V létě na prosluněných mezích a stráních rozkvete krásný bodlák. Jmenuje se pupava bezlodyžná. Bodlákové ostnitě zubaté listy sedí přitisknuté při zemi a uprostřed se vyjímá světlý veliký úbor.

V dobách, kdy les Včelný vřel bohatým společenským životem, bylo na svahu přirozeně utvářeném do amfiteátru každé léto upravováno improvizované hlediště a návštěvníci lesa se mohli těšit na ochotnická představení v přírodě.

Doga, jejíž plemenné znaky byly v Německu stanoveny r. 1879, je potomkem původních dogovitých psů, chovaných už ve starověku k válečným i loveckým účelům.

Kde je říše baječin? V chaloupce na Rovině, která je součástí samoty Blatin v obci Javornici, hned za lesem Včelným. Tam se narodil 3. 5. 1909 Josef Korejz Blatinský.

Historická postava knížete Václava se asi dost lišila od obrazu světce, jakého dnes známe. Ještě více nás překvapí, že přenesení Václavových ostatků, a tím jeho faktické svatořečení, zosnoval sám Boleslav.

6. března 1488 potvrdil český král Vladislav II. městu Rychnovu právo užívat městský znak, pečetit zeleným voskem a povolil konání dvou výročních trhů. Ačkoli se někdy předpokládá, že se znak používal dříve, není o tom žádný doklad.