POUSTEVNÍK

Prvním českým poustevníkem byl Ivan. Žil v devátém století v povodí Berounky. Pochován byl ve své poustevně u Loděnického potoka, kde brzy vznikla kaple, proboštství a benediktinský klášter. Tomu místu se říká Svatý Jan pod Skalou. Když nastala renesance úcty k blahoslavenému Ivanovi, konaly se sem poutě.

Rezervujte si některý z našich pokojů s příběhem!

Počátek 18. století byl příznivý pro poustevníky. Katoličtí velmoži zřizovali na svých panstvích poustevny pro takové osamělé sluhy boží. Poustevníci se rozmnožili a hádali se s řádovými mnichy. Pražská arcibiskupská konsistoř rozhodla r. 1732, aby všichni poustevníci utvořili jeden řád a nazývali se ivanité. Měli žít zbožně, nosit hazuku s kapucí hřebíčkové barvy s bílým provazem v pase, škapulířem, křížkem a růžencem. Poustevníkům odzvonil Josef II. Jednoduše je zrušil r. 1782. Museli odložit hábit a ušít z něho světský šat, pokud by nechtěli zůstat při chrámech jako kostelníci. Zakázaní poustevníci ale úplně nezmizeli. Kteří nechtěli být kostelníky, přestěhovali se do lidových betlémů. Najdeme je většinou v jeskyni, nebo u kapličky, v hábitu hřebíčkové barvy, s růžencem u pasu.

Poustevník a čert u Studánky

Jeden z ivanitů se asi usadil nad Javornickým potokem, postavil si poustevnu na skále a vytesal si k ní úzké schody. A co bylo s tím čertem, jehož kopyto uviděl Ivan ze své skály, myslel, že se čert koupe v potoce a hodil na něj balvan? V lese a podél vody roste několik rostlin, kterým se lidově říká koňské kopyto. Je to podběl, kopytník a devětsil. Kdoví, z jakého pramene se Ivan napil a co tam vlastně viděl.

Podběl, Lípa, Růže... Přečtěte si příběhy dalších pokojů.