EN

Skrýt rezervace
Datum příjezdu:
Datum odjezdu:

Pivní stezka - historie

Na tomto místě v údolí Kněžny stával do roku 1690 původní renesanční TRČKŮV ZÁMEK, ten vyhořel a 1704 byl obnoven přestavbou starého zámku novým majitelem Norbertem Leopoldem Libštejnským z Kolowrat. Byl snížen pouze na přízemí, které se dnes ztrácí v komplexu budov rozšířeného současného PIVOVARU. Jeho existence je v archivních materiálech doložena k roku 1585. V roce 1913 si od Kolowratů pronajal objekt sládek Jan Mikš za roční nájemné 7.500 K a v roce 1918 pivovar od Kolowratů zakoupil a od základů je zmodernizoval. Sládek Mikš se vyučil pivovarskému řemeslu ve smíchovském pivovaru v roce 1905, a dále absolvoval Sladovnickou školu v Praze, pracoval jako tovaryš v Plzeňském Prazdroji a v letech 1907-1908 studoval v Pivovarské škole v Berlíně. Později se stal podsládkem v pivovaru v Záhřebu (1910), další zkušenosti získal dvouletým pobytem v Jižní Americe, kde pracoval jako sládek v pivovarech v Santiagu de Chile, Buenos Aires, Montevideu, kde pomáhal zavádět výrobu kvalitního piva. Mikšův pivovar v Rychnově nad Kněžnou patřil mezi nejlepší pivovary středné velkého typu s ročním výstavem 15000 hl. V roce 1948 byl pivovar znárodněn, v letech 1950-1959 se stal součástí n. p. Hradecké pivovary a 1960-1961 n. p. Východočeské pivovary. V roce 1962 byl pivovar uzavřen a výroba piva se přesunula do Dobrušky. V objektu pivovaru byla vybudována sodovkárna. Objekt pivovaru získali potomci původního majitele pivovaru a v současné době je vlastníkem objektu vnuk původního majitele JUDr. Jan Mikš, který je také vlastníkem Podorlické sodovkárny s.r.o. V roce 2008 byla založena společnost Městský podorlický pivovar s.r.o., kde jsou společníky Podorlická sodovkárna s.r.o. a město Rychnov nad Kněžnou je minoritním společníkem. V současné době Městský podorlický pivovar vyrábí nefiltrovaná kvasnicová piva, a to světlý Zilvar 10%, polotmavý Kaštan 11%, světlý ležák Rychnovská Kněžna 12%, polotmavý speciál Rychnovský Habrovák 15% a speciální černé pivo Kvardián 14% s výstavem 1500-1800hl.

DŘEVOPRŮMYSL ADOLF BOUČEK

Po pravé straně v Trčkově ulici naproti pivovaru si všimneme nenápadného domu, kdysi firmy DŘEVOPRŮMYSL ADOLF BOUČEK. Založil ji v roce 1915 Adolf BOUČEK *1877), který kolem roku 1925 vymyslel a společné se svým synem uvedl do výroby stavebnici s názvem Boučkova skládanka. Její dřevěné barevné tvary rozvíjely nejen dětskou fantazii, ale i drobné motorické svaly dětských rukou. Po roce 1948 bylo jméno autora z obalu stavebnice odstraněno, ale skládanka byla až do roku 1980 používána nejen jako hračka, ale i školní pomůcka. Vidět ji můžeme v Muzeu hraček na Starém náměstí.
Jsme na okraji HABROVÉ (ve starých dokumentech Habrowa ad Rychmberg / Habrowa / Stadtlich-Buchen / Herrenbuchen, u Karla Poláčka Kokrhely pod Skálou nejnověji v překladu do angličtiny nesmyslné Towns Habrová). Sem patří klukovské pokřikování z Poláčkových próz Císařské manévry na vrchu Budíne (Lidové noviny 30. srpna 1922), Paměti o válce rychnovské (Lidové noviny 29. prosince 1935), které však čtenáři znají spíš z knížky Bylo nás pět (psané za protektorátu, ale vyšlé poprvé až v roce 1946).
 
K dojasnění uveďme, že pan Kříž byl koňský řezník, nežil v Habrové, ale po proudu řeky šikmo naproti Staré poště v Nových domech na nynějším Pelclově nábřeží; řečeno starým rychnovským nářečím v Novejch domích (s dlouhým í). K Habrovákům tak od Křížových nebylo moc daleko, ale že Láňáci s Habrováky válčili, fakt je. Viz Bylo nás pět.
 
V Křížů v maštali
chcípla kobyla
radujte se, Habrováci
bude hostina!
Habrováci - hup!
nažrali se krup,
napili se syrovátky,
až jim bříšek puk, puk, puk!

NEDVÍDKŮV MLÝN

Zde tvořil akademický malíř, pravnuk Josefa Kajetána Tyla, Lumír NEDVÍDEK (1920-1997). Portrétoval některé přední představitele našeho veřejného a kulturního života, jeho nástěnné enkaustiky tvoří uměleckou výzdobu českého velvyslanectví v Pekingu a mnoho jeho obrazů je v majetku ústředních úřadů, Národní galerie a galerií oblastních i soukromých. Neprozradíme snad nic špatného - jeho sestra Maruška, významná pražská lékařka docentka Marie HORÁKOVÁ (2003), byla studentskou láskou Jiřího Šlitra na zdejším reálném gymnáziu.
Abychom nezapomněli, u Nedvídkova mlýna bývala MĚSTSKÁ PLOVÁRNA předtím, než se postavilo nové koupaliště v lese Včelném. Pro paměť zaznamenejme, že ji v 80. letech 19. století postavilo Plovárenské družstvo a existovala do začátku 30. let 20. století. Nalézala se na mlýnském náhonu, který vede od horního Nedvídkova splavu na Kněžně (nad hospodou U Mařenky) až ke spodnímu splavu - v konečném úseku přímo kolem mlýnské budovy. Plovárna byla před mlýnem asi 50 metrů proti toku náhonu při pravém břehu bezprostředně pod kopcem, asi tak ve výši vysokých dosud stojících smrků, které zasadil mlynář Nedvídek roku 1906. Tvořilo ji obdélníkovi-té rozšíření náhonu o velikosti asi 20 x 10 metrů, kolem paluba z prken, na které se návštěvnicí zdržovali, případně slunili, a převlékací kabiny. V 70. letech 20. století se postupně zanášelo bahnem, pak zaváželo odpadky a zeminou, až bylo zcela srovnáno se zemí.

RODNÝ DOMEK V. A. JUNGA

 
Vpravo před mostem, vedoucím na hlavní silnici, je RODNÝ DOMEK VÁCLAVA ALOISE JUNGA (1858-1927), překladatele z dánštiny, angličtiny, španělštiny a ruštiny; např. pozoruhodný byl jeho překlad Evžena Oněgina. Byl znám i jako básník - od roku 1887 přispíval do Lumíru a Máje a jeho verše Nad rodnou chatkou prý nadchly Josefa Václava Sládka a Jaroslava Vrchlického. Hlavním Jungovým dílem byl Slovník anglicko-český (1906-1911). Jeho pamětní deska, kterou vytvořil Leoš Kubíček, byla odhalena 1931.

KNĚŽNA

Řeka, přes niž po lávce nad splavem přecházíme, se jmenuje KNĚŽNA. V některých starých dokladech se uvádí jako VODA, VODA RYCHNOVSKÁ, ale zřejmě se jí říkalo KNĚŽSKÁ; tak např. 1557 se píše o řece Vorlici, která se počíná u Kněžské řeky pod městem Kostelcem. Základem jména řeky je staročeské slovo kněz ve významu kníže, feudální pán. Pojmenování tedy znamenalo, že šlo o říčku v knížecím majetku. Nelze však vyloučit, že slovo kněz má v tomto jménu (Kněžská) význam dnešní, tzn. „duchovní". Potom by mohlo jít o říčku v církevním držení. Nejspíše až v 18. století byla přípona -ská nahrazena zakončením -ná obdobně podle jiných jmen tekoucích vod, tedy KNĚŽNA (s dlouhým á). Snad až v 19. století se ztrácel význam přídavného jména, a proto je v současné době jen tvar KNĚŽNA (s krátkým a). Na mapách Rychnova z 19. století se uvádí ŘEKA KNĚŽNA, ale i KNĚŽNA POTOK, KNESCHNA BACH (na katastrální mapě z roku 1840), REICHENAUER BACH (při tzv. 3. vojenském mapování františko-josefském 1877-80) a KNIESCHNA (za 2. světové války). On by se na to nikdo ani nevzpomněl, tak uveďme aspoň tady my, že v knize „Cesta ještě nezarostla" píše o naší Kněžně Stanislav Jarkovský (známe ho jako Gutha Jarkovského) řeka pyšného jména HRABĚNKA.

HABROVSKÁ SKÁLA

Přes stromy vidíme HABROVSKOU SKÁLU. Při této příležitosti můžeme vzpomenout nešťastné panny na jelenu z městského znaku, jež podle jedné verze - té smutnější - právě zde přišla o život, nebo volně uvést závěr jiné pověsti: Při jednom nočním vpádu Švédů do Rychnova nad Kněžnou za třicetileté války zaznělo útočníkům v uších víření bubnů a veliký hlomoz jako od vojska se blížícího. Švédové se obrátili na útěk a z tohoto srázu si krky zlámali. A věřte nevěřte, Panenka Maria Svatoha-velská se vznášela nad městem, stojíc na orlu a majíc ohnivý meč v ruce. Tak končí ona pověst a my si Panenku Marii Svato-havelskou vyvoláme na obraze z 19. století, vznášející se nad Starým náměstím a kostelem svatého Havla. Její originální gotickou sošku už vidíme; někdo ji ukradl.

STUDÁNKA VE VERŠÍCH

Úryvek z knihy veršů starosty Rychnova n. Kn.
JOSEFA KALIŠE - BLÍZKÉ MOTIVY
Z ROKU 1898
 
KALIS Josef, JUDr.
spisovatel, starosta obce, právník
*19.3.1850 Hořice
+ 16.7.1920 Rychnov nad Kněžnou

STUDÁNECKÁ KAPLIČKA

 
V pivovaru bydlel s rodiči (tatínek tu pracoval jako sladovnický) i rychnovský rodák herec, scénograf a kostýmní výtvarník Divadla Járy Cimrmana Jaroslav WEIGEL (1931). Odtud se po třech letech stěhovali do Police nad Metují. Hrál ve filmech Marečku, podejte mi pero (roli Rouska) a Jáchyme, hoď ho do stroje (zahajovatele výstavy japonských miniatur) a ve filmu Vrchní, prchni (číšníka). Toto divadlo k nám do Rychnova zajíždí, naposledy v březnu 2013 se hrou Posel z Liptákova, kde právě on je autorem scény a hraje roli posla a Hlavsy.
 
 
 
Byl krásný letni den, já přivstal si,
bych při ránu si vyšel ke Studánce
a jednou v letním vzduchu posnídal.
Když kolem villy z lesa vycházím
a na mýtinu lesní vstupuji,
kde v svahu na palouku starý dub
a nad ním pode strání Studánka,
vše obklopeno lesy kol a kol,
- tu milý překvapil mne obrázek
jak opravdivá lesní idylla,
tím dojemnější, vše že skutečnost!
Hle, ke stráni se tísní kaplička,
z níž Studánecký pramen přichází,
jsouc vsecka ověšena zelení
se měnící již místy v červeň, žluť,
a nad ní stříška šedá s věžičkou
z dvou trámků jen, v něž zvonec zapuštěn!

KOUPALIŠTĚ

V době svého vzniku (1934) nejmodernéjší v severovýchodních Čechách. Koupávalo se zde i dřív - stávalo tu bělidlo, jen se koupališti říkávalo koupadlo nebo i koupelna. Stvrďme poslední z těch slov citací ze spisku Rychnovu do památníku, jehož autorem byl starosta města Josef Kalis, vydáno 1891: Koupelna ve bělidle paní Slavíkové rovněž nevyhovuje, an jednak není vždy přístupnou, jednak voda z pravidla jest příliš studena. Vezměme za bernou minci informaci, že funkci onoho koupadla můžeme přiřknout asi pět metrů dlouhé prkenné kůlně. Bylo známo, že ji užívaly i ženy místních izraelských občanů, takže je možné, že mohla sloužit i jako židovská očistná koupel mikve.
Nahoře vidíme ALTÁNEK z roku 1911, kousek dolů pod ním stojí KŘIŽ. V těchto místech jsou pochováni rakouští vojáci, kteří zemřeli během sedmileté války 1763 v rychnovském špitále; tehdy byl v zámecké jízdárně.

VOSTŘEBALOVO DIVADLO V PŘÍRODĚ

Před koupalištěm vlevo přes mostek k rozcestí turistických cest vpravo zůstává ve svahu bývalé VOSTREBALOVO DIVADLO V PŘÍRODĚ, otevřené 2. července 1922. Jméno neslo po Rudolfu VOSTŘE-BALOVI (1867-1952), herci a v letech 1892-1924 režiséru místní ochotnické divadelní jednoty Tyl. V tomto letním divadle se hrávalo za velké návštěvnosti pilně o každých prázdninách až do 50. let 20. století. Nyní zalesněno. Chcete toto divadlo v podání Karla Poláčka? Prosím, tady je citace z Okresního města: „Veškeré hostince v okresním městě osiřely a obyvatelstvo se valilo do lesa, neboť místní ochotnický spolek pořádal tam divadelní představení..."

PROFESOR JOSEF VYCPÁLEK

Nadšený vlastenec měl rád blízkou Studánku, kde v létě i v zimě vedl různé zábavy doplňované zpěvem, recitací a tancem. Zapomenuté lidové tance z Podorlická, které s profesorem Procházkou objevil u bývalého robotníka a jeho rodiny v Borovnici u Kostelce n. Orl., byly základem pro jeho budoucí objevitelskou a sběratelskou činnost folkoristickou. Když je r. 1880 malá skupina na plese Tyla v Rychnově n. Kn. prvně předtančila, staly se skutečnou senzací. Od té doby chodil Vycpálek se svou rodinou i se studenty po okolí, k muzikám a do chalup a zapisoval neznámé lidové nápěvy i taneční kroky. Pro Československou národopisnou výstavu v roce 1895 mohl předat už 339 názvů lidových tanců z celých Čech.

OSOBNOSTI STUDÁNKY

15. května 1892 přijel do Rychnova Antonín Dvořák. Do Častolovic přijel vlakem ve 3 na 3, doprovázen manželkou, dcerou, violoncellistou Hanušem Wihanem a houslistou Ferdinandem Lachnerem. Po přivítání v Častolovicích se odjelo deseti kočáry do Rychnova údolím Kněžny a kolem 4. hodiny vjeli do města. Tam veliký špalír v Palackého ulici vítal hosty voláním slávy a nazdar. Po hodinovém odpočinku se dostavili tři umělci do koncertního sálu Puch-weinova, který se byl zatím až do nejmenšího kou-tečka slavnostně zaplnil. Po koncertu byly nadšené ovace i na náměstí. O 8. hodině odjeli na banket do Studánky, jehož se zúčastnilo 22 osob.
Zaznamejme z dobového tisku:
Banket ve Studánce uspokojil p. Fric úplně. Právem můžeme prohlásili, že nezklamal a dobrou pověst' svoji jen utvrdil. Menu bylo následující: 1. Polévka Julien, 2. čerstvý pstruh s máslem, 3. rostbeauf obložený, 4. smažená kuřata se zeleným hráškem, 5. sněhule se chadeaux, 6. zmrzlina, 7. sýr gorgonsolský a ementálský a vína. Obsluha byla vzorná, vše šlo jako elektricky.
 
16. března 1946 po návštěvě Zdeňka Nejedlého (na snímku se spisovatelkou Marií Pujmanovou) bylo pojmenováno jeho jménem NÁMĚSTÍ DR. ZDEŇKA NEJEDLÉHO. Na Studánce přenocoval a drahý den byl mátán členy MNV, v Národním domě pronesl dlouhou politickou řeč na schůzi, svolané organizací KSČ, před polednem navštívil reálné gymnázium, v internátu se zúčastnil slavnostního oběda a odpoledne mluvil na schůzi SČM u Havlů. Připomeňme, co se neví: Kvůli písni Kocourkovských učitelů (vznikli 1914 právě v Rychnově) „Život je pes", napsané na konci 2. světové války, měli problém po roce 1945. On se jí cítil dotčen a cítil v ní narážku na svou osobu. Protože co snědla a po čem tak zbledla / to byla známá bedla jedlá / místo jedlá byla nejedlá / už za ní nechodím na špacír / do lesa zelenýho).
 
Mezi dalšími slavnými návštěvníky Letoviska Studánka byli spisovatelka a autorka kuchařek, básní, divadelních her a krátkých próz Magdalena Dobromila Rettigová, český hudební skladatel, instrumentalista, zpěvák herec a výtvarník Jiří Šlitr, klavírista a skladatel Rudolf Rokl. V novodobé historii letovisko Studánka navštívily od roku 2010 desítky slavných osobností z řad umělců, vědců, sportovců atd. Za všechny jmenujme např. nejúspěšnější českou olympioničku Věru Čáslavskou, vnučku Stanislava Gutha-Jarkovského (spisovatele a slavného pedagoga) Danu Saidl Guth-Jarkovskou, herce Ilju Racka, Ladislava Županiče, Martina Stropnického, Veroniku Žilkovou a další, zpěváky Jarka Nohavicu, Petra Jandu, Tomáše Kluse a další.

 

 

Kontakt

Hotel Studánka

Hotel STUDÁNKA
Letovisko Studánka 505
516 01 Rychnov nad Kněžnou

Rezervace

+420 494 389 200

GPS

50.168888, 16.32057