PĚNIČKA

Černohlávek – pěnice černohlavá – sídlí v listnatých lesích s podrostem, sadech i hájích - např. i v orlickém podhůří. Její zpěv je jednou z nejkrásnějších ptačích písní v Evropě. Počíná tichým švitořením a přechází ve velkolepou flétnovou árii.

Rezervujte si některý z našich pokojů s příběhem!

Takovou pěničkou byla Jindřiška Rettigová. Hudební nadání se u ní projevovalo už ve třech letech. V pěti letech poprvé vystoupila veřejně. Rodiče Jan Sudiprav i Magdalena Dobromila měli vřelý vztah k hudbě, ale souhlas, aby se jejich nadaná dcerka stala divadelní pěvkyní pro ně asi nebyl jednoduchý. Museli překonat bariéru zakořenělých předsudků a jen silné vlastenecké cítění a přesvědčení, jak je divadlo důležité pro budování české národní kultury, mohlo převážit pochybnosti o dráze, kterou si Jindřiška zvolila. Nezklamali se v ní.

Kariéra pěničky Jindřišky Rettigové

Začala r. 1834 premiérou Fidlovačky ve Stavovském divadle v Praze a už následující rok zazářila v dalších rolích a kritiky stupňovaly chválu. Jako koloraturní sopranistka měla na repertoiru nejen české zpěvohry, ale i nejnáročnější světové úlohy. R. 1839 byla angažována ve Stavovském divadle ve Štýrském Hradci a r. 1842 v mnichovské Královské dvorní opeře, nejpřednější scéně v německých zemích. Jako primadona assoluta tu vystupovala 12 let, až do své předčasné smrti. Odborné německé divadelní listy označovaly Jindřišku za jednu z prvních heroin vůbec. Je považována za nejslavnější českou zpěvačku první poloviny 19. století. Dosáhla v zahraničí neobyčejné proslulosti, ale doma se na ni téměř zapomnělo. Byl to Rychnov, kde se připravovala, odkud vzlétla, proto si ji v Rychnově připomínáme.

Líska, U Oveček, Pantoflíček... Přečtěte si příběhy dalších pokojů.