MATEŘÍDOUŠKA

Milá bylinka, která provoní vysluněné stráně a meze a konejší svojí vůní. Proto ji lid nazval po mamince „douškou mateří“. Drobnolistý voňavý kvítek inspiroval K. J. Erbena k nejznámější básni z jeho Kytice balad. Vůni mateřídoušky způsobuje žlutý prchavý olej, obsažený v celé rostlince. Je to směs složitých organických sloučenin, které mají řadu blahodárných účinků na žaludek, průdušky, i v koupelích.

Rezervujte si některý z našich pokojů s příběhem!

V minulosti byla využívána ještě více. Matthioli popisuje několik receptů na rozličné choroby. Čarodějnice a bylinkářky její účinky také znaly, dokonce s ní vykuřovaly proti jedovatým živočichům. U Slovanů byla mateřídouška zasvěcena vílám, rusalkám, bytostem v podobách krásných dívek v bílém, s dlouhými rusými vlasy, zdroji jejich síly.

Jak si správně uvít věneček

Když se rusalky z našich lesů odstěhovaly, zaujala jejich místa venkovská děvčata a mateřídoušku zaplétaly do svých svatojánských věnečků z devatera kvítí. Musely je trhat večer před sv. Janem Křtitelem, nesměly slůvko promluvit a němě je donést domů, tam uvít věneček, položit ho na hladinu uprostřed mísy. Z té strany, kam se věneček pohnul, měl přijít milý. Na noc se pak věneček položil pod hlavu, aby se o milých hezky snilo. Pro tu, která by chtěla čarovat s devaterem kvítí, přidáváme ještě seznam ostatních bylinek: kopretina, krkavec, pupava, třeslice, chrpa, koukol, pastuší tobolka, třezalka a listy tomky vonné, nebo jiné traviny.

Libušinka, U Koček, Ochotníků... Přečtěte si příběhy dalších pokojů.