DUB

Nedaleko Studánky stál veliký Dub letní – Křemelák. V dávných dobách byly duby uctívány Kelty a jejich ochránci byli druidové – lesní mudrcové. Jejich moudrost klade pod ochranu mocných větví dubu ty, kteří se narodili v den jarní rovnodennosti. Do vínku dostávali vitalitu, hrdinskost, tělesnou i mravní sílu, zamilovávali se na první pohled jsouce lidmi činu. V jejich stínu nalézali slabší ochranu.

Rezervujte si některý z našich pokojů s příběhem!

Také pro Slovany a Balty byl dub stromem posvátným. Uprostřed posvátných hájů byl dub zasvěcen Perunovi. Perunův posvátný oheň byl z dubového dřeva. Slované mu přinášeli obětiny a věřili, že jim pomáhá od bolesti zubů. To nebyla pověra, ale praktická zkušenost – lidové lékařství účinky dubu znalo a používalo množství receptů na rozličné neduhy.

Dub budiž pochválen

Podrobně o nich píše Petr Ondřej Matthioli, osobní lékař císařů Ferdinanda I. a Maxmiliána II. Na dubu vedle plodů, žaludů, nalézáme také duběnky – hálky na listech, způsobené žlabatkou dubovou. Z nich se vyráběl inkoust a také pro soukeníky byly nepostradatelnou součástí černého barviva. O kvalitním dubovém dřevu ani není nutno mluvit. Dub si úctu zasloužil nejenom od Keltů, ale i od současníků.

Líska, Včelka, Mařenka... Přečtěte si příběhy dalších pokojů.