Tipy na výlety v okolí Hotelu STUDÁNKA****

Zámek Potštejn

Zámek nechal postavil Jan Ludvík Chamaré-Hardubal v letech 1746-1749 , jeho syn Jan Antonín Chamaré-Hardubal, známý z Jiráskova románu Poklad,  byl beznadějným hledačem pokladů v rozpadajícím se hradu Potštejn. V roce  1945 byl vyvlastněn rodině Dobrzenských na základě Benešových dekretů a za komunizmu sloužil jako pobočka Ústřední školy ROH. Po roce 1989 se stal předmětem nekalých praktik. (Fond národního majetku ho prodal za 20 milionů majiteli rychnovské cestovní kanceláře Zdeňka Paďoura, ten  však jeho kupní  cenu neuhradil, a  tak ho musel  Fondu vrátit. V  druhém kole dražby  v roce 1997  zámek za 4,5  milionu koupila  jistá brněnská s.r.o., neoprávněně se jeho vlastníkem pak stala jedna akciová společnost a jednalo se o dalším převodu na fyzickou osobu.)

Právoplatnými majiteli  potštejnského zámku jsou po koupi  manželé Nováčkovi z Prahy a ti se o zámek příkladně rekonstruují, v poslední době obnovili mramorový sál s ojedinělým rokokovým stropema kapli. 5. července 2005 byl pro veřejnost otevřen poprvé.

Zámek Častolovice

Častolovický zámek je klenot  mj. s kazetovým renesančním stropem Rytířského sálu, mimořádně pěkně udržovaným 42hektarovým anglický park na soutoku říčky  Bělé a potoku Štědrý,  obnovenou růžovou a vodní zahradou, minizoo a v zámeckém parku  plastikami Vladimíra Peška. Zámek byl roku 1992 navrácen v rámci restitucí původní majitelce Dianě Franzisce Sternbergové – Phipps, která v době předlistopadové žila v Londýně jako uznávaná bytová architektka. Několikrát ročně bývá zpřístupněn zámecký penzion, veřejnosti poprvé na Vánoce 1998 a od té doby třikrát ročně - na začátku i konci letní sezóny a před Vánoci.

 V jeho hostinském pokoji č. 8 pobýval při čtyřech návštěvách  prezident Václav Havel se svou první  chotí Olgou, přítelkyní Diany Sternbergové.

Při prohlídce penzionus  kuchyní,  modrou a růžovou jídelnou, knihovnou a  šestnácti  hostinskými pokojise dozvíte, že za období státní správy nad zámkem se tu vystřídalo několik internátních škol a to zanechalo těžké následky. V těchto pokojích se bydlelo a v 33 metrů dlouhé oranžérii s nádherným výhledem do parku byly učebny. Na každém patře byla zřízena umývárna typu vojenského lágru – dvě řady litinových korýtek tak, jak je známe z některých starších filmů. Po restituci byla tato část zámku předána v tak špatném stavu, že se zde nedalo ani chodit – schodiště byla rozbitá, dveře rozbodané noži, podlahy propálené, kanalizační trubky byly porušené a nesnesitelný puch byl prakticky všude.

Častolovice stojí za návštěvu,  další kovová Peškova plastika je přes silnici, spojující Prahu s Ostravou, v nenápadném malém parčíku  a představuje rybu. Snad 500kilogramovou a kovovou, natřenou zářivě žlutou barvou a postříkanou modrou barvou. Jakoby ležérně je podepřena, stojíc na ocasu, tyčí, což má být šíp, taky žlutý. Není to nic jiného než umělecké zvládnutí obecního znaku – pstruhovitá ryba protknutá šípem, dílo a Vladimíra Peška. Že to je žák profesora Knížáka, pochopíte brzy – ta ryba je totiž pojata jako její víc než 4 metry vysoká kostra.

Zámky v Kostelci nad Orlicí

Oba zámky byly 89letému Josefu Kinskému vráceny v rámci restitucí roku 1991. Zatímco  starý zámek (uprostřed města) převzal v pořádku od Státních statků,  v novém zámku (při hlavní silnici č. 11 směr Hradec Králové)ze 30.  let  19.  století,  kdysi zařízeném  překrásnou  sbírkou grafiky, obrazů a  dobovým nábytkem,  byl za   komunistického  režimu využíván  jako pracoviště  Výzkumného  ústavu  pro  chov  prasat.   „Zanedbávala se údržba,  prostory  byly různě  upraveny, a když jsem zámek přejímal, nebyla  k použití  jediná místnost, pršelo do toho a trámy i stropy začaly padat.  Kinští jsou v Kostelci od 80. let  18. století a já bych chtěl,  aby to tu bylo tak,  jak se tu bydlelo před  150 – 180 lety. Naštěstí je  mobiliář zachovalý, ale v šíleném stavu,“ dodal tehdy jeho staronový majitel

Rekonstrukce nového zámku se uskutečňuje po etapách v rámci  programu ministerstva kultury  Záchrana architektonického dědictví. Např. 1. etapa 1997 – 1,4 milionu, 2. etapa 1998 – 5,2 milionu, 3. etapa  1999 – 3 miliony, 4. etapa 2000 – 2,8 milionu.

Zámek Doudleby nad Orlicí

Renesančnízámekz roku 1588 byl v období raného baroka v interiérech výrazně upraven,  jednopatrové budovy tvoří uzavřenou čtyřkřídlou dispozici obklopující nádvoří, vstup do zámku je zdůrazněn pozdně renesančním portálem a také šestibokou věžičkou s cibulovou bání. Zámek je dekorován velmi bohatě utvářenou ornamentální sgrafitovou výzdobou. Nádvoří nezvykle pouze v přízemí obíhá renesanční arkáda nesená toskánskými sloupy. V interiéru je dochována řada místností vybavených bohatou raněbarokní štukatérskou a malířskou výzdobou. Rekonstrukce  renesanční sgrafitové fasády zámku Doudleby nad Orlicí, práce firmy Hynek Opočno,  získala 1. místo v architektonické soutěži Fasáda roku 2006. Nová fasáda přesně obnovuje původní styl a zároveň zachovává plasticitu sgrafitové fasády, to při respektování historické předlohy a spolupráce s památkáři.

Zámek Opočno

Opočno má – po Hluboké - druhý nejnavštěvovanější zámek v Čechách. Jeho historie je velmi bohatá,  majitelé se často střídali. Připomeňme rod Trčků z Lípy -  Zdeněk Trčka začal s úpravou rozbořeného hradu, po něm pokračoval Vilém Trčka, který nechal vystavět nový renesanční zámek, Adam Erdmann Trčka byl popraven za zradu v Chebu spolu s Albrechtem z Valdštejna. Stejného roku zemřel i Jan Rudolf Trčka a trčkovský majetek byl zkonfiskován. Opočenské panství připadlo italskému šlechtici Rudolfovi Colloredo – Wallsee. A právě s tímto rodem je spojen další osud opočenského zámku, později se rodové jméno Colloredo rozšířilo na Colloredo-Mansfeld. V roce 1813, kdy už v Opočně vládl hrabě Rudolf Josef II. Colloredo-Mansfeld, se zde konalo diplomatické jednání proti napoleonské koalice za přítomnosti ruského cara Alexandra a rakouského kancléře Metternicha.  Rod Colloredo-Mansfeldů vlastnil opočenský zámek až do druhé světové války, během níž byl pod nacistickou správou. Po skončení války připadl zámek státu a nyní se vedou kolem jeho vlastnictví vleklé soudní spory.

Zámek Nové Město nad Metují

K zásadní raně barokní přestavbě došlo v letech 1651-1660 za Waltera Leslieho. V roce 1908 koupili již chátrající objekt průmyslníci bratři  Bartoňové a brzy na to zahájili celkovou rekonstrukci stavby, kterou řídil architekt Dušan Jurkovič, jehož dílem je slavná chata Peklo  na nedalekém soutoku Metuje a říčky Opečenky. Jeho následovník Pavel Janák pokračoval v návrzích výsledné podoby interiérů s novými, pečlivě provedenými nástropními a nástěnnými malbami převážně od Františka  Kysely. Krásná je secesní ložnice a také Velká pracovna nebo Žebrová síň, obojí s bohatě zdobenými klenbami. Ve sbírce uměleckých děl jsou zastoupeny moderní tapisérie a další textilie. 

Kostel v Neratově

Rekonstrukce barokního mariánského kostela na samých hranicích s Polskem, do nějž přicházely tisíce poutníků a např.  jen z kladské strany  věřící ze 17 vesnic, se chýlí ke konci. Byl poničen za komunistické éry. Podle přepracovaného projektu  střecha kopíruje tvar té původní, jen nad prezbytářem je  část prosklená (idea otevřenosti vzhůru). 

Tento kostel je po stránce architektonické představitelem radikálního baroka ve vesnickém prostředí, byl stavěn v letech 1723 – 33 a v době svého největšího rozkvětu se stal významným poutním místem a projevem duchovního života farnosti a okolí. Po požáru koncem roku 1945 již nebyl opraven a velmi rychle se měnil v architektonické torzo.

Zásluhu na jeho obnově má nezávislé, nepolitické a nestátní Sdružení Neratov. Vzniklo v září 1992  jako nezávislé, nepolitické a nestátní dobrovolné společenství lidí, kteří se podílejí na obnovení poutního místa smíření v Neratově s tím, že přispějí k výstavbě, vybavení a provozování sociálních, charitativních, eventuálně zdravotnických zařízení, která slouží potřebným lidem.  Jeho cílem je péče o lehce mentálně postižené, podpora pěstounských rodin, obnova poutního místa a rozvoj života v pohraniční. Sdružení Neratov nabízí těmto lidem zázemí pro co nejsamostatnější život, v současné době využívá jeho služeb 14 klientů. V pěstounských rodinách žije 12 dětí, z nich 7 je v pěstounské péči.

Rozhledna Vrbice

Ve Vrbici nedaleko Kostelce nad Orlicí, Vesnici roku 2004 v Královéhradeckém kraji a třetí ve stejné soutěži v České republice, postavili rozhlednu. Na výstavbu 29,5 metru vysoké dřevěné rozhledny s ocelovým točitým schodištěm a vyhlídkovými plošinami  v 11 a 25 metrech  v blízkosti vrcholu Kastel, 50 metrů od triangulačního bodu,  bylo natěženo dřevo z obecního lesa.  O výstavbě se rozhodlo na podzim 2004,  do přípravných prací se zapojila Regionální rozvojová agentura při Euroregionu Glacensis a novou rozhlednu, jejímž hlavním konstrukčním materiálem je dřevo,  vyprojektoval Ing. Antonín Olšina z Vysokého Mýta. Ze současníků již málokdo ví, že na vrbickém Kastelu 445 m. n. m. byla vystavěna Československou armádou kolem roku 1937 dřevěná  rozhledna, která plnila funkci  triangulačního bodu. Takových  bylo v okolí několik, ale tato rozhledna je zdaleka předčila svou výškou 37 metrů. Nabízela nepředstavitelný rozhled po širokém okolí - bylo možné spatřit Kunětickou horu, Pardubicko, Hradecko, Sněžku a celé panoráma Orlických hor.  Během své existence sice nebyla volně přístupná, ale pamětníci vyprávějí, že na rozhlednu vylezli skoro každou neděli. Po skončení okupace v květnu 1945 zavlála na vrcholu rozhledny československá vlajka. Po válce již armáda o rozhlednu neprojevila zájem a připadla okresu. Na dřevěné konstrukci se postupně začínal projevovat zub času a v roce 1946 bylo rozhodnuto o jejím stržení.

Ke společenskému životu v obci řekl neuvolněný starosta Pavel Bílek, že tu drží při sobě ne jako v 21., ale v 19. století, a že obec má srdce ne papírové, ale všech obyvatel -  ti něco obci přinášejí a není jim lhostejná. Místo slov uveďme fakta: Dva čilé spolky, a to Český červený kříž (43 členů)  spolu se sborem dobrovolných hasičů (54), ročně tři plesy (ten ples ČČK je při svíčkách, ženy na něj pečou a zdobí výtvarná dílka  z perníčků), tradice místní speciality rajmovaček (humorných veršovaných komentářů),  výstavy v sále Obecního domu (mimochodem - ten sál má kapacitu 130 míst, obec má 129 obyvatel!). Samostatnou kapitolkou je Vrbická studánka, v roce 1998 rekonstruovaná (prvním rokem  ji Vrbičtí brigádnicky - jak jinak - vyhloubili a vyčistili, v dalším obezdili a v třetím nad ní postavili altánek.

Rozhledna Osičina

Osičina je název kopce, jehož plochý vrchol (na kterém se nachází vodárna v nadmořské výšce 416 m n.m.) se nalézá při silnici mezi obcemi Vojenice a Záhornice osm kilometrů od města Opočna. Představuje nejvyšší bod nad zalesněným údolím, známým poutním místem pod jménem Dřížna s kaplí Panny Marie z roku 1889 a křížovou cestou. Návštěvníci tu dále najdou studánku s pitnou vodou a dřevěný altánek pro odpočinek.  Na tomto kopci  se nachází rozhledna - telekomunikační stožár. 54 metrů vysoká rozhledna Osičina s vyhlídkovou terasou ve výšce 33 metrů z roku 2002 nabízí nejen krásný výhled pro turisty a cyklisty, ale také menší občerstvení.

Rozhledna Vrbice

Ve Vrbici nedaleko Kostelce nad Orlicí, Vesnici roku 2004 v Královéhradeckém kraji a třetí ve stejné soutěži v České republice, postavili rozhlednu. Na výstavbu 29,5 metru vysoké dřevěné rozhledny s ocelovým točitým schodištěm a vyhlídkovými plošinami  v 11 a 25 metrech  v blízkosti vrcholu Kastel, 50 metrů od triangulačního bodu,  bylo natěženo dřevo z obecního lesa.  O výstavbě se rozhodlo na podzim 2004,  do přípravných prací se zapojila Regionální rozvojová agentura při Euroregionu Glacensis a novou rozhlednu, jejímž hlavním konstrukčním materiálem je dřevo,  vyprojektoval Ing. Antonín Olšina z Vysokého Mýta. Ze současníků již málokdo ví, že na vrbickém Kastelu 445 m. n. m. byla vystavěna Československou armádou kolem roku 1937 dřevěná  rozhledna, která plnila funkci  triangulačního bodu. Takových  bylo v okolí několik, ale tato rozhledna je zdaleka předčila svou výškou 37 metrů. Nabízela nepředstavitelný rozhled po širokém okolí - bylo možné spatřit Kunětickou horu, Pardubicko, Hradecko, Sněžku a celé panoráma Orlických hor.  Během své existence sice nebyla volně přístupná, ale pamětníci vyprávějí, že na rozhlednu vylezli skoro každou neděli. Po skončení okupace v květnu 1945 zavlála na vrcholu rozhledny československá vlajka. Po válce již armáda o rozhlednu neprojevila zájem a připadla okresu. Na dřevěné konstrukci se postupně začínal projevovat zub času a v roce 1946 bylo rozhodnuto o jejím stržení.

Ke společenskému životu v obci řekl neuvolněný starosta Pavel Bílek, že tu drží při sobě ne jako v 21., ale v 19. století, a že obec má srdce ne papírové, ale všech obyvatel -  ti něco obci přinášejí a není jim lhostejná. Místo slov uveďme fakta: Dva čilé spolky, a to Český červený kříž (43 členů)  spolu se sborem dobrovolných hasičů (54), ročně tři plesy (ten ples ČČK je při svíčkách, ženy na něj pečou a zdobí výtvarná dílka  z perníčků), tradice místní speciality rajmovaček (humorných veršovaných komentářů),  výstavy v sále Obecního domu (mimochodem - ten sál má kapacitu 130 míst, obec má 129 obyvatel!). Samostatnou kapitolkou je Vrbická studánka, v roce 1998 rekonstruovaná (prvním rokem  ji Vrbičtí brigádnicky - jak jinak - vyhloubili a vyčistili, v dalším obezdili a v třetím nad ní postavili altánek.
 

Rozhledna Osičina

Osičina je název kopce, jehož plochý vrchol (na kterém se nachází vodárna v nadmořské výšce 416 m n.m.) se nalézá při silnici mezi obcemi Vojenice a Záhornice osm kilometrů od města Opočna. Představuje nejvyšší bod nad zalesněným údolím, známým poutním místem pod jménem Dřížna s kaplí Panny Marie z roku 1889 a křížovou cestou. Návštěvníci tu dále najdou studánku s pitnou vodou a dřevěný altánek pro odpočinek.  Na tomto kopci  se nachází rozhledna - telekomunikační stožár. 54 metrů vysoká rozhledna Osičina s vyhlídkovou terasou ve výšce 33 metrů z roku 2002 nabízí nejen krásný výhled pro turisty a cyklisty, ale také menší občerstvení.